Deset faktů ze světa sportovních značek, které vám vyrazí dech

S výrobci sportovního zboží se většinou pojí dlouhá historie plná zajímavých faktů, paradoxů a zvratů. Přinášíme vám deset zajímavých perliček o sportovních značkách, a to ze vzdálené minulosti i současnosti.
25.06.2017 | Autor: Pavel

1. Dva bratři, jedna myšlenka, dvě značky

Nechybělo moc k tomu, abychom dnes měli na trhu o jednu značku méně. Puma by totiž vůbec nemusela existovat, kdyby bratři Adolf a Rudolf Dasslerovi dokázali najít společné slovo.

V roce 1924 spolu založili společnost Gebrüder Dassler Schufabrik a začali vyrábět specializovanou sportovní obuv. Po druhé světové válce ale přišel zlom. V roce 1947 se bratři rozdělili. Adolf pokračoval s původní společností, kterou pojmenoval adidas – Adi (zkrácenina jména Adolf) Dassler. Rudolf založil konkureční společnost Puma, na druhé straně řeky ve městě Herzogenaurach.

Bratři Dasslerové, Adolf (vlevo) a Rudolf (vpravo), podnikali původně spolu.
Adolf (vlevo) a Rudolf (vpravo) Dasslerovi podnikali původně spolu. Jejich spor dal vzniknout samostatným značkám adidas a Puma

Přesný důvod rozdělení nikdo nezná. Některé zdroje tvrdí, že za tím stálo domnělé členství Adolfa v SS během druhé světové války. Jiní si zase myslí, že za tím mohl stát spor o jistou ženu. Nejpravděpodobnější je ale ta nejjednodušší varianta. Oba bratři byli podle dochovaných pramenů povahově úplně jiní, a zkrátka mezi nimi nefungovala podnikatelská chemie. 

2. S logem za čtyři tisíce se dá udělat miliardový obrat

Společnost Nike procházela počátkem sedmdesátých let minulého století kompletním rebrandingem. Bylo nutné také vymyslet firmě vhodné logo. Vítěznou variantu zpracovala Carolyn Davidson, v té době studentka grafického designu na univerzitě v Portlandu. Za její práci jí společnost zaplatila 35 amerických dolarů. Při přepočítání na dnešní ceny zhruba čtyři tisíce korun.


Tak šel čas s logem Swoosh, které symbolizuje Nike už od roku 1971

Nike má dnes čistý zisk v řádech několika miliard amerických dolarů ročně. Zdá se vám, že Carolyn výrazně ostrouhala? Nebojte, tento příběh má šťastný konec. V roce 1983 jí společnost kromě diamantového prstenu s vyobrazeným logem věnovala také 500 svých akcií. 

3. První olympijské zlato pro tmavého atleta

První atlet tmavé pleti, který kdy vyhrál zlatou medaili v atletice na olympiádě, nosil boty adidas. Tenkrát tedy samozřejmě ještě pod původním názvem obou bratrů Dasslerových. Bylo to v roce 1936 při nechvalně proslulé olympiádě v Berlíně.


Jesse Owens (v popředí) protíná cílovou pásku a stává se prvním olympijským vítězem tmavé pleti. S botami od bratří Dasslerů.

Zakladatel firmy Adi Dassler později řekl, že si přál, aby v Berlíně co nejvíce atletů obouvalo jeho boty. Neměl ale žádné marketingové nástroje, aby toho mohl dosáhnout. Toto důležité vítězství už ale adidasu nikdo neodpáře. Jesse Owens tak bude navždy zapsán v historii jako první olympijský vítěz tmavé pleti, a první olympijský vítěz v botách adidas

4. Tvrdé začátky sportovního sponzoringu

V dnešní době jsou vztahy mezi sportovci a jejich sponzory jasné. Dnes už by si tedy atlet, který má sponzorskou smlouvu Nike určitě nedovolil nechat se přistihnout médii s produkty konkurence. Jenže v dřevních dobách sponzoringu žádné zaběhnuté konvence neplatili a někteří sportovci se zkrátka pokoušeli získat pro sebe co nejvíc. Ne vždy se to ale vyplatilo.


Armin Hary dobíhá do cíle olympijského závodu. Na nohou má Pumy. Už za pár minut ale bude stát na stupních vítězů v botách se třemi pruhy.

Takový Armin Hary dostal na olympiádě v roce 1960 lekci, na kterou jistě do konce života nezapomene. Hary odběhl všechny závody před finále v tretrách od adidasu. Poté mu ale Puma slíbila slušný obnos peněz za to, že finále zaběhne v jejích botách. Německý atlet se však pokusil o lišácké řešení, aby získal peníze od obou firem. Závod zaběhl v Pumách, zatímco na vyhlašování na stupních vítězů si obul adidasky.

Jenže kdo chce příliš, nemusí také dostat vůbec nic. A přesně to se stalo. Po dlouhé době se totiž Adolf a Rudolf Dasslerovi na něčem názorově shodli – ani jeden nezaplatil Harymu ani marku. 

5. 60 milionů ročně. Dolarů. A bez práce

Když už jsme nakousli sponzorství, rozhodně se sluší zmínit i největší sponzorský kontrakt mezi hráčem a společností v historii. Lukrativní smlouva se společností Nike zaručuje legendárnímu Michaelu Jordanovi doživotní příjem ve výši 60 milionů dolarů ročně. Co na tom, že Jordan už dávno basketbal nehraje.


Jedna z mnoha reklam, ve které Jordan prezentuje svou vyvolenou značku. Má dokonce i své vlastní kolekce Nike Jordan.

Je živoucí legendou. Nesmrtelnou ikonou tohoto sportu. Za to, že propůjčuje své jméno celé kolekce bot a oblečení je tedy zajištěn na několik generací dopředu. Vše ale mohlo být úplně jinak – dnes už není žádným tajemstvím, že Jordana se pro svou propagaci pokoušela získat i společnost adidas.

6. Ty nejlepší nápady vznikají náhodou

Jméno značky Under Armour vzniklo jen čistou náhodou. Kevin Plank, zakladatel společnosti, se původně pokoušel zaregistrovat název společnosti „Heart“ – srdce. To mu však patentový úřad neschválil. Neuspěl ani s pokusem o zaregistrování jména Body Armor. Jednoho dne se ho ale jeho bratr zeptal: „jak že se jmenuje ta společnost, na které pracuješ? Under Armour?“ Tato varianta se Kevinovi zalíbila natolik, že jí hned zkusil zaregistrovat. A uspěl. 

7. Chuck Taylor skutečně existoval

Proč má tolik tenisek značky Converse v názvu Chuck Taylor? Jednalo se o významnou osobnost historie společnosti. Nešlo o zakladatele ani o investora, ale o člověka, který firmě zadělal na masivní nárůst prodejů. Charles Hollis „Chuck“ Taylor byl americký basketbalista. Od roku 1917, kdy byly prvně představeny, nosil basketbalové boty Converse All-Star.


Charles Hollis "Chuck" Taylor. Muž, který dal converskám své jméno i charakter

V roce 1921 ale přišel do kanceláří společnosti v Chicagu a stěžoval si na jejich nepraktické provedení. Místo toho, aby ho manažer poslal domů, si vyslechl jeho návrhy a společně pak provedli několik vylepšení. Chuck byl poté zaměstnán jako obchodní zástupce společnosti a propagoval zákazníkům vylepšenou verzi bot. Mělo to ohromný efekt a prodeje strmě rostly. V roce 1932 bylo před název All Star doplněno Chuckovo jméno jako pocta jeho práci. A i když už dnes conversky rozhodně nejsou sportovní obuví, nesou klasické modely Chuckovo jméno dodnes. 

8. Stačilo málo a adidas by už neexistoval

Můžete mít velké finanční zázemí, můžete mít ty nejlepší vývojáře, můžete dávat zákazníkům to nejlepší. Ale pokud nemáte to správné vedení, nemusí vaše snaha vést k úspěchu. A to se stalo i u adidasu. Když v roce 1987 zemřel Horst Dassler, syn zakladatele Adolfa Dasslera, dostal se adidas do finanční tísně. Firmu převzal v roce 1989 francouzský podnikatel Bernard Tapie, který si na to vzal úvěr. V přepočtu na dnešní peníze by to bylo skoro čtvrt miliardy eur.


Zasmušilý výraz ve tváří Bernarda Tapieho je na místě. Tento archivní snímek vznikl v době, kdy byl adidas jen malý krok od bankrotu

Tapie byl známý jako expert na zachraňování společností na pokraji bankrotu. Podnikl různá opatření, od přesunu výroby do Asie až po rozsáhlé marketingové kampaně. Přesto musel v roce 1992 přiznat, že se snaha nedaří a pověřil banku prodejem společnosti. Prodej se ale táhl, dlouho se nedařilo najít zájemce. Spasitelem adidasu se nakonec stal Robert Louis-Dreyfus a od té doby se adidas opět pohybuje v černých číslech. 

9. Spory jako všude jinde

Konkurenční prostředí je spojeno i s tvrdými boji o patenty a technická řešení. Výroba obuvi a oblečení není výjimkou a tak není nic zvláštního, že spolu značky často bojují i soudní cestou. Často se totiž stane, že dvě firmy vyvinou v podstatě tu samou věc, třeba jen jinak pojmenovanou a jinak se lišící pouze v drobnostech. To je i případ materiálů Flyknit od Nike a konkurenčního Primeknitu od adidasu.


I model adidas UltraBOOST využívá svršek typu Primeknit. Nike však produkci této i mnoha dalších bot téměř zatrhl

Americká společnost zkoušela soudní cestou zabránit adidasu v prodeji produktů z materiálu Primeknit a argumentovala tím, že se jedná jen o okopírovaný patent Nike. Původní rozhodnutí soudu dalo Američanům zapravdu. Adidas se ale odvolal, uspěl, a smí tyto produkty prodávat dál. Je tedy jen na vás, zda chcete mít na botách z jemného pleteného materiálu našité tři pruhy, nebo logo Swoosh. 

10. Když jim nemůžeš konkurovat, tak je kup

Přesně tímto heslem se nejspíš v roce 2005 řídili manažeři adidasu, když přemýšleli, jak by mohli ještě víc rozšířit pole své působnosti i o další sporty. A protože vyvíjet nové druhy vybavení úplně od píky by bylo zdlouhavé a nákladné řešení, rozhodli se pro jednodušší cestu a koupili společnost Reebok.



Píše se rok 2005. Paul Fireman, CEO společnosti Reebok (vlevo) a Herbert Hainer, CEO společnosti adidas (vpravo) oficiálně dokončují akvizici Reeboku a jeho přechod pod křídla adidasu.

Ta se stala dceřinou společností adidasu, zachovala si svůj název, své logo i své produktové řady, její výnosy ale plynou do hlavní kasy v Herzogenaurachu. Adidas tím rozšířil svou nabídku i o hokejové dresy (ty Reebok mimo jiné dodává i pro všechny týmy NHL), hokejové vybavení (vyráběné pod značkou CCM, spadající původně taktéž pod Reebok) či vybavení pro americký fotbal. 

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.